Novinky

A flétna hrála, já se ti klaněl a mluvil o zvadlé květině, živé vodě pro ni a o mojí lásce pro TEBE.

Zuzka je takovej zvláštní človíček, co ji znám, tak neustále přearanžovává svoje písničky, až z nich vznikají úplně nový songy. To byl také důvod natáčení této staré sklepní nahrávky.

Je ráno slunce vychází
a já šmajdám Moskevskou ulicí
a zpívám dújé tady dů
mořská pana přiletí
v létajícím bazénu
a políbí mě.

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Nejsem to náhodou já, kdo řve na noční tramvaj č.56 ? Stůj já chci tancovat na kolejích.? a neodbytný tramvaják v modré uniformě se zvedne a tančí to vaše vytoužený blues.

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Ulice mlčí, ptáci zpívají

hovězí
skopové
uzené
vepřové
sekaná
párky
salámy
klobásy
ulice mlčí, ptáci zpívají.

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Kašlu na básníky
kašlu na veršíře
naládujte koule
do moždíře

Kašlu na lásku
kašlu na radost
veršem smrti se proslavím.

Ať spravedlnost si mne hledá
vždy cestu mordem ji zastavím.

Nemám kousek svědomí
nemám žádných zábran.

Říkám zabij a nevadí mi,
že ten druhý nebude žít.

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Krásná
Dvorná
Tvorná
Potvorná
Potvora

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Ostříhali ti vlasy
a odřeli tvář
dostal jsi úbor
v noc i den.

Navenek teď zkameň
duše se vař
uč se zabíjet
v noc i den.

Zapomeň žes žil
buď jako necitelný stroj
v noc i den.

Lásku zatrať
přátelství znič
duši rozkazuj
v noc i den.

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

Utápím duši v alkoholu, v kouři rozmazávám svoje vědomí jsem rozložen na kusy tisíce cest, každá má cíl. Roztančen melodií v mollu cítím každý svůj tón vrhám se do vesmíru hvězd, kde je moje tělo? Svoboden ve svém nitru cestuji nahoru a dolů rozpolcen na dvě paralery, mít tak střed. Rozdmýchávám naše slunce teplo jde z paprsků světlo září, bez planet ?

Svět je moje trsátko
vesmír můj hořkosladký čaj
ty jsi moje já
já jsem tvoje ty
naše město jak zmačkaná plechovka od CocaColy
leží nám u nohou, jako služebník
ukrývající spousty milenců
ve stínech věží a průchodů
svítící tisíci světlušek
na naše toulání, toulání se životem.

Toužím po měsíci
toužím po krásce z Dillí
jsem planeta bez slunce
v oceánu černých děr.

Toužím po měsíci
toužím žít jak se zlíbí
jsem volný jako mustang v prérii
jak ozvěna mezi dvěma srázy.

Za dveřma stojí starý věšák
můj klobouk se na něm ošívá.

Stará blecha skáče z kočky na psa
a rozmýšlí se co je lepší.

Brýlatý politik se usmívá z televizní obrazovky a říká "Nevěřte mi všechno je jinak !".

A hvězdy se otáčí akce otáčí jak slunečnice za sluníčkem.

To jsem JÁ !