Novinky

Spí jako koťátko schoulená v klubíčku a já se na ni dívám s pocitem radosti a štěstí, že je při mě, občas jenom v záchvěvu únavy otevře a zase přivře své nádherné temné oči, ve kterých jsem se utopil.

Lidi mě je špatně.

Co mám dělat, je mi když se podívám jak se opírám o zeď a zvracím.

Zvracím blues, jak jsem hledal holku, která mi zkřížila cestu životem, a jak jsem ji našel s kočárkem kráčející po Národní třídě prozpěvující si mojí píseň o lásce.

Zvracím svých deset prstů na rukou, kterými jsem se učil hrát, ale potom pozvedali půlitr na zdraví růži kvetoucí na náměstí sv. Václava.

Zvracím osud jedné dívky, která přišla do města a zjistila jak je pro ni kruté, proto se uchýlila do baru s červenými lucerničkami a tam se prodává.

Zvracím, když vidím metaře jak do rána pracují, aby si večer v hospodě mohli dát dvacet piv.

Zvracím, když si vzpomenu na mé ranní vstávání do práce, v pět hodin zazvoní budík a ty musíš světe zboř se, žít dál .....

Přítmím bloudí oči tvé, rájem prázdných láhví,
z cigaret jen modrý dým, noc se pomalu krátí,
pár dnů jsem šťastný byl, rty tvé líbal,
pohled do očí upřímných, tvé sbohem zní ve mě dál,
přítmím bloudí oči tvé, ze střípků skládám,
hudba z desky mi promítá, co zbylo s tvého já.

Černé nebe svítí, bílým světlem tvých slov, běž dál tou cestou co jsis už vyšlapal.

Poslední rozsvícené okno v tmavé uličce, patřící milencům, ti říká, miluj, je to krásné, neseď tu v meditaci plné slz.

Čtu s tvých očí, nezhasínej plamínek cigarety slzami, odejdi a zanech tu sebe.

A jsem pryč, spojen pouze bílým světlem poznání s tvojí duší.

Chtěl bych ti dát malý dárek, 

      napsaný jen na pár řádek,

takový, aby hřál tě u srdce 

      jako když Slunícko svítí, 

aby byl prostě super 

      snad dá ti radost

i štěstí maličko

      moje milá Mony.