Novinky

Hele dívej se, tohle je moje dlaň,
napřažená k tobě, copak je asi naň,
srdce čistý, jako bílý květ,
tak si ho vem, nechci ho zpět.

Vem si ho do dlaní a já se začnu smát,
budu křičet ze spaní, MÁM TĚ RÁD,
konečně přestanem, chodit jak kočka a myš,
pak se dostanem k sobě možná blíž.

Je krásná ta krása
je šílená ta šílenost
žij život hlásá
a nemysli na minulost

Když ponoříš se do ní
a začneš přemýšlet
že stáda černých koní
a bílých hvězd

Teď jsi zase mimo
a hraješ si s milionem vět
aby nestalo se z tebe duo
žijící jen pro bláznivý svět.

Kdos ty že voníš nám, není to maska ?

Odhal se promluv !

Není-li sázka, jít s tebou osudem po ulicích polorozbořených měst,
kde jenom papírek popolétne, aby odebral jednotvárnosti špinavé ulice.

Zase myslíš na špínu, zkus to s krásou, řekni věřím Pamíru, je moji spásou.

Mocnost hor, výšek skal uchvacuje tvou duši a ty cítíš, že půjdeš dál, za světlem který jen tušíš.

Proč píšeš básně ?
Z lásky ? Na co ?
Stejně tě jednou opustí.

Říkáš proč se ptám ?

Nezažil jsi někdy pocit zklamání, absolutního opuštění, pocit jaký má narkoman, když se probudí s opojení ?
Až tohle zjistíš uvidíš že báseň je jen ukojení štěstí a smutku v rozmarných slůvkách.

Víš co je štěstí a smutek ?

Že někoho milovat a být bez něj ?

Mýlíš se, štěstí je jen muška zlatá, která ti ulétne a málokdy se vrátí a smutek je jen tvé srdce zklamané.